Určitě jste už někdy slyšeli ta moudra, že přílišné plánování nemá cenu, protože život se vyvíjí stejně úplně jinak než jsme čekali. Ono se to vždycky hezky píše neplánovat, ale praxe je vždy těžší.
Když jsem se v březnu neplánovaně vydala do Indie, odjížděla jsem ale s plánem, co se bude dít. 🙂 Dostala jsem nabídku, která se neodmítá, pokročilý kurz jógy zadarmo výměnou za výpomoc ve škole, přičemž jsem v této škole měla pracovat další měsíce. S mým plánem jsem byla spokojená a cítila jsem jistotu, což bylo uklidňující. Sice jsem věděla, že v Indii se mění věci ze dne na den, ale nepřipouštěla jsem si, že by se mě to nějak týkalo. A tak mi osud udělil krásnou životní lekci, kterou s vámi chci sdílet.
Z mého perfektně naplánovaného pobytu v Indii se stalo kompletně spontánní dobrodružství, které mi dává neskutečně cenné životní lekce. Ještě přesně před týdnem jsem žila na obláčku jistoty, který se rozplynul, a já jsem si ocitla doslova ve volném pádu. Moje škola ze dne na den změnila plány a moje jisté pracovní místo mi zmizelo z dohledu, než jsem se stihla vzpamatovat. Tento týden jsem zažila převrat, pocítila jsem opravdovou nejistotu, musela jsem se vyrovnat s tím, že jsem relativně bez peněz, bez zpáteční letenky domů, bez jistého výdělku, bez střechy nad hlavou na druhé straně zeměkoule v překrásné, ale chaotické Indii. I když to zní docela dramaticky, snažila jsem se to nevnímat jako drama. Pochopitelně se mě moje myšlenky snažily zastrašit, ale díky pravidelné meditaci jsem si vypracovala silnou vůli a ovládám svou mysl a emoce. V této situaci jsem pochopila, že jsem schopná transformovat negativní myšlenky na pozitivní. Za tuto zkušenost jsem nesmírně vděčná, protože mi pomohla objevit moji vnitřní sílu. Díky tomuto všemu jsem získala mnohem větší důvěru v sama sebe a moje schopnosti.
Událo se toho v mé mysli mnoho a nejsem schopná zachytit zdaleka zlomek z toho, co jsem právě prožila. Chtěla jsem s vámi sdílet především výsledek této životní lekce, možná vás to inspiruje nebo se se mnou jen na moment spojíte a prožijete se mnou kousek dobrodružství.
Myslím, že taková běžná reakce na to, když vám někdo řekne, že za týden končíte v práci, je že začnete trochu panikařit, žhavíte dráty, ptáte se přátel, začnete hledat na internetu a v hlavě vám běží mnoho variant toho, co byste měli a neměli dělat. A co z toho vznikne, alespoň pro mě z toho vznikl bolehlav, zmatek a vlastně jsem věděla čím dál méně, co chci. A navíc jsem se vůbec nesoustředila na to, co mi tato situaci dává za ponaučení. Ačkoliv jsem celou situaci brala relativně s klidem, protože Indii znám a vlastně mě to nepřekvapilo, i tak jsem ale cítila, že se za pár dní mám někam vydat, ale nevěděla jsem kam. A tak jsem se rozhodla jít si sednout k řece Ganze, která má neskutečně uklidňující účinky. Promluvila jsem si sama se sebou a s vesmírem a pochopila jsem, že tomu všemu mám prostě dát jen volný průběh. Postupně jsem si začala uvědomovat, že nemusím vůbec nic a že můžu chvíli prostě jen být. Poprvé v životě jsem žila opravdu ze dne na den, nic neplánovala ani nevymýšlela tisíce variant, co si počnu. Dala jsem prostor vesmíru, ať mi ukáže, co se mnou má v úmyslu. Jediné, co jsem naprosto jasně věděla, bylo, že domů nejedu. Ani na moment jsem nezaváhala a nepodívala se na zpáteční letenku domů. Z hloubi srdce jsem vysílala do prostoru přání, že chci zůstat v Indii, že se chci od této země a kultury učit. Ale bylo mi vlastně jedno, jak to udělám. Vzpomněla jsem si na slova mého úžasného učitele filosofie, který nám říkal: vysílejte do vesmíru vaše přání, ta musíte vědět naprosto přesně. Potom už se ale odpoutejte od strachu a úzkosti, jak se vaše přání naplní, to nechte osudu. Jediné, co musíte, je věřit, že vesmír chce, aby každý byl šťastný a že tato země je přátelské a láskyplné místo. Toto bylo a stále je moje ukotvení mysli, které si každý den několikrát opakuji, protože člověk zapomíná. Vždy, když cítím, že mě popadá panika a mé tělo začíná prostupovat nedůvěra, zopakuji si slova mého učitele.
Prosím neberte tento článek jako mentorování a poučování. Tato slova nejsou pouhou teorií. Nejen já, ale mnoho dalších lidí, jsou skutečným důkazem, že takto to v životě funguje. V momentě, kdy jsem přestala plánovat, nechala vše plynout, šla jsem do baru s kamarády, kteří hrají na kytaru, potkalo mě, co mě potkat mělo. Aniž bych hledala, ke mně přišel jeden ze známých mých kamarádů, a začali jsme si povídat. Co se z této nevinné konverzace vyklubalo? Svěřila jsem se mu, že bych chtěla zůstat v Indii, ale že netuším, jak to mám udělat, protože proto a proto… a on mi povídá: no vidíš, já zrovna otevírám cestovní kancelář a budeme vozit turisty do přírody do hor, kde chceme dělat jógu, ale nemáme instruktora. V tu chvíli mi zazářily oči a bylo to. Ve správný čas na správném místě. Potřebujeme jeden druhého, takže dohodnout se bylo snadné. 🙂
Momentálně připravuji moje jógové programy, poznávám místa v blízkosti Himalájí, kde budu dělat jógové pobyty a budu tak moci získat další zkušenosti s učením jógy, rozvíjet nové programy nápady. Mám zajištěné základní životní potřeby a zdá se, že se na mě štěstí usmálo. Jsem ale opatrnější s těmi plány a snažím se toho nebrat jako fixní plán. S vděčností přijímám každý další den prožitý v Indii a snažím se opravdu žít přítomností.
Myslím, že se zase brzy ozvu s dalším dobrodružstvím. 🙂
Namaste do Česka