Dneska je myslím docela dobrý moment k tomu zhodnotit, co mi moje zkušenost přinesla. Za ten čas, co jsem v Indii, jsem toho zažila neskutečně moc a je až nemyslitelné, že se to všechno vešlo do dvou měsíců. Dneska jsem si při ranní meditaci přemítala o tom, co jsem se tady v Indii naučila. Přemýšlela jsem nad tím, že člověk v životě člověk většinou dostane to, co potřebuje a ne to, co chtěl. Někdy máme ale štěstí a dostaneme to, co jsme chtěli s bonusem navíc v podobě zkušenosti, která nás v životě posune někam, kam jsme neočekávali. Musím uznat, že jsem dítě štěstěny a platí pro mě ta druhá možnost. 🙂
Přijela jsem do Indie, abych se zdokonalila v józe, abych nasála místní kulturu, a co si budeme povídat…potřebovala jsem nějaký čas jen sama pro sebe. Když má člověk práci, kde dává, musí si také někdy najít čas na to načerpat energii. Dneska jsem si tak pro sebe zhodnotila, že jsem dočerpala už dostatek energie, cítím se plná elánu a inspirace a chutí se rozvíjet. Nepochybně jsem také udělala nějaký pokrok na fyzické úrovni, ale především, čeho si nejvíc cením je, že jsem udělala největší pokrok na mentální úrovni. Většinu času tady se totiž učím praktikovat jógu mimo jógamatku. Konečně jsem porozuměla tomu, že jóga na jógamatce je pouze příprava na náš život. Hodina jógy je praktická příprava k tomu, abychom zůstali uvědomělí, klidní a plní stavu «plynutí» i mimo hodinu jógy. I když jsem tohle věděla už dříve, musím se přiznat, že jsem nebyla schopná přenést jógu do mého života v takové míře, v jaké bych si představovala.
Indie, hlavně tedy Rishikesh, je ideální místo, kde se člověk inspiruje lidmi okolo, kteří nezištně pomáhají, jsou trpěliví a vstřícní, na všechno mají dost času a prostě tak plují životem…ze dne na den bez větších úzkostí či stresu přijímají s úsměvem, co jim den připravil. Pro někoho jako jsem já, či pro většinu západně smýšlejících lidí, je to velká výzva žít v takovém prostředí. Plynout, nic neřídit, neplánovat, nesnažit se být za každou cenu efektivní, neočekávat, přijímat s úsměvem jakoukoliv změnu (a že jich je za každý den několik), to jsou moje každodenní lekce.
Čas, který jsem si v Indii vyhradila, mi pomáhá začlenit zásady jógy do mého života. Mám prostor se zamyslet nad rutinními činnostmi každodenního života, mám čas si promyslet, jak se rozhodnu jednat a díky tomu jsem schopná měnit moje návyky. Za běžného shonu není podle mého názoru člověk schopný takové změny. Je k tomu potřeba pozastavit aktivity a ideálně se vzdálit od všeho na míle daleko.
I když mám pocit, že se mi tady všechno docela daří, vím, že zkouška přijde v momentě, kdy se vrátím do běžného shonu. To se teprve ukáže, jestli moje příprava byla dostatečná, abych byla schopná pokračovat v tom, co jsem tu začala. Vzhledem k tomu, že mám v Indii ještě nějaký čas k tomu vybudovat pevné základy, věřím tomu, že se mi to podaří. 🙂
„Buď změnou, kterou chceš vidět kolem sebe.“ Mahatma Gandhí