Často můžete v různých článcích slyšet o jogínském „umění“ flow, tzv. nechat to plynout. Víme ale přesně, co to znamená? Tento termín se překládá jako stav plynutí. Já mám pocit, že s tím, jak často tento termín používáme, se vytrácí pravý smysl a výzva aktivity „flow“, a tím je sebepozorování a bdělost. K tomu, abychom dosáhli porozumění, si často musíme dát práci s tím hloubat o významu slov. Bez hlubšího porozumění je termín „flow“ jen prázdný koncept, který na oko zní jogínsky a člověk se možná cítí vznešeně, protože následuje jógovou filosofii. Cílem tohoto článku je přimět vás k zamyšlení o tom, co je vaše motivace a očekávání od stavu „flow“ a co je ve skutečnosti výsledkem vaší snahy plynutí ve stavu „flow“?
Je naprosto na vás, zda si vyberete cestu hlubšího porozumění nebo zůstanete na povrchu těchto termínů. Je to cesta a volba každého z nás. Pro ty, kteří cítí výzvu k hlubšímu bádání po významu věci a cítí touhu po získání porozumění, bude snad můj poznatek obohacením na cestě za poznáním podstatě věcí.
Pojďme se společně zamyslet nad tím, co to znamená, když vám někdo udělí radu: prostě to nech plynout. Znamená to, rezignovat, neřešit nebo čekat až se řešení naskytne samo? Jak se to ale stane, že se to řešení „samo“ objeví? Většinou se věci jen tak sami od sebe nedějí, je třeba aktivního přičinění někoho nebo něčeho. 🙂
Ačkoliv se akt „nechání plynout“ zdá jako pasivita, ve skutečnosti tento stav aktivitu vyžaduje. Tím, že zůstaneme ve stavu plynutí, aktivně tvoříme prostor, do kterého mohou vyplynout různé podněty k zamyšlení. My se dále přičiníme k tomu, že zůstáváme v bdělém stavu pozorování toho, co se bude dít, když přestaneme aktivně zasahovat do dění.
Pokud se chceme učit umění „flow“ pracujeme na naší schopnosti být bdělí. Při stavu „flow“ máme plné vědomí o tom, co se děje v našem mikrocosmu. Učíme se s odstupem pozorovat událostí, kterým se snažíme porozumět. Není to tedy takový stav netečného, neúčelného či rezignovaného proplouvání životem den po dni, za což by to někteří možná mohli vyměnit. Jedná se o vcelku velkou dřinu, protože trénujeme naší mysl k tomu, aby byla připravená s odstupem analyzovat vyplouvající myšlenky a případná řešení naších životních událostí. Jinými slovy, naše pozornost se obrací dovnitř, k nám samotným namísto do okolního světa. Učíme se trpělivosti a sebereflexi.
Na závěr bych vás ráda inspirovala moudrem od samotného Buddhy:
„Budeme-li se snažit porozumět celému vesmíru, nepochopíme vůbec nic. Budeme-li se snažit pochopit sami sebe, pochopíme celý vesmír.“ Buddha