Sněte ve velkém, pěkně daleko od povrchu zemského… 
Jediný, kdo vám může zabránit v realizaci vašich snů, jste vy sami. Respektive vaše mysl, která si z různých důvodů vytvoří hranice, limity a nesmyslná zdůvodnění, proč něco není možné. Věřte mi, že tyto hranice je možné posouvat a dokonce jednoho dne odstranit.
Je to přesně rok, kdy jsem poprvé zavítala do Indie. Pamatuji si ještě přesně ten pocit, kdy jsem měla žaludek jako na vodě a každý den mi lítalo hlavou tisíce různých pochybnosti o tom, co to vlastně dělám včetně toho, jestli to vůbec zvládnu v Indii existovat sama jako blondýna. Měla jsem připravené různé scénáře coby kdyby, abych byla připravená reagovat…samozřejmě jsem nazpaměť uměla adresu naší ambasády, číslo místní policie plus několik mých nejbližších bylo v pohotovostním režimu a měli za úkol mi psát a volat, zda jsem na živu. Ano, Indii jsem si představovala docela dramaticky.
Před pár dny, když jsem zrovna stopovala po večerní hodině filosofie v mém oblíbeném ashramu, abych se dostala domů, uvědomila jsem si, jakou změnu v myšlení jsem vzhledem k mé existenci v Indii prožila. Při jízdě na motorce (pochopitelně bez helmy) jsem se kochala okolím a zjistila, že už se ani křečovitě nedržím. Prudké pohyby již balancuji s přehledem a jízdu si užívám, ačkoliv pana řidiče neznám. Zjistila jsem, že ještě nedávno mi tohle všechno připadalo bláznivé a dnes se v Indii pohybuji beze strachu a s naprostým klidem. V chaotickém provozu už jsem se naučila obratně kličkovat, dokonce uvažuji o tom, že tady začnu řídit skútr. Pár důležitých frází v místním jazyce už taky zvládnu, místní to okouzlí a já mám vyhráno.
Kdyby mi někdo před rokem řekl, že budu v Rishikeshi žít, pořádat tady jógové pobyty a bydlet s místními lidmi, asi bych se dost divila, smála bych se, ale klíčový moment – nezavrhla bych to. Někdy je možná moje pozitivita spíš naivita a moje otevřenost mi čas od času uštědří nějakou tu lekci. Můj charakter říkat na příležitosti ANO mi ale otevírá dveře i tam, kam jsem ani netušila, že můžu vstoupit. Pokud mi intuice napoví raději odejít, není problém z čehokoliv vycouvat. Moje heslo ale je, proč se tam nezkusit podívat?
Někdo říká raději na všechno ne nebo se snaží zjistit, proč by vůbec měl souhlasit. Já bez velkých rozmyslů jen podle mých pocitů, které vím ihned, říkám ano a teprve za chodu zjišťuji, co že jsem to vlastně odsouhlasila. Dost často se nepřestávám divit tomu, co mi ten vesmír do života přihrává. Většinou mi ale posílá krásné věci nejen proto, že mu důvěřuji, ale i proto, že mu dávám ten prostor, aby mi ukázal cestu. Nejednou jsem odsouhlasila něco, co mě ve finále zrovna neoslovilo, ale téměř vždycky mě to posunulo někam dál, přineslo mi to nové kontakty nebo přinejmenším cennou zkušenost. Moje mysl si s každou další zkušeností rozšiřuje obzory a moje limity se posouvají s tím, jak se moje sny stávají většími a většími.
A tak nebojte se snít o velkých věcech. Říkáte si: můj sen není možný…a já se vás ptám proč ne?
Jedině tím, že budeme snít ve velkém, můžeme dosáhnout velkého. Nikdo z velkých a úspěšných osobností se nestal obdivovaným proto, že snil při zemi. Ba naopak, jejich sny byly téměř vždy skoro nedosažitelné.
O krásný citát nás obohatil Nealson Mandela: «Vše se zdá být nemožné, dokud to není hotové.»
