Vyšší inteligence, vyšší vědomí to ví a aranžuje nám životní zkoušky na míru. Ono vyšší vědomí zkrátka ví, nejsou to náhody. Asi víte, o čem mluvím. Někdy si člověk říká, jak je možné, že se to všechno takhle stalo? To snad ani nejde vymyslet … No lidská mysl by to určitě nevymyslela, ale božské vyšší vědomí je přítomno v srdci každé živé bytosti a působí na nás ať si toho jsme vědomi či nikoliv. Někdy ani nevíme, co děláme a proč, ale až se to «něco» stane, jen udiveně koukáme.
A tak, při mých prvních dnech v dalekých krajinách také opět jen zírám, jak se věci dějí. Čím více se snažím odevzdat veškeré snahy věci plánovat a předávám to vzhůru, vše se děje. Nejlepší na tom je, že není třeba žádného úsilí, tak jak jsme na to zvyklí, nebo alespoň já. Mám takový vzorec, kterého se postupně zbavuji, že «nic není zadarmo», že člověk musí «makat» a tvrdě si věci zasloužit. A tak jsem vždy vše hrnula, tlačila, vše přesně plánovala a strašně se tím vyčerpávala. Díky józe, které ve mě buduje spojení s božskou podstatou, začínám chápat, že pokud člověk přestane vše tak usilovně kontrolovat a tlačit, že se věci dějí stejně a sami, zatímco já je «jen» pozoruji, zažívám a proplovám z jedné situace do druhé, učím se a rostu.
Je to úplně jiný svět si takhle plynout životem s bdělou pozorností vnímat, že život se děje, jakoby se ten «můj» život děl na plátně, které odpoutaně (zatím tedy ne zcela) a s úžasem pozoruji jako divák. Oproti tomu, kdy se tak zapáleně snažím dosahovat svých vytyčených snů a cílů. Ale zjistila jsem, že k tomu potřebuji jednu důležitou lidskou kvalitu. A tou je trpělivost. No a tak tu a tam, když se vyšší vědomí rozhodne mě obdařit hojnou lekcí trpělivosti, třeba jako teď, nastaví události tak, abych mohla opravdu důkladně posílit tuto krásnou lidskou vlastnost trpělivosti. 🙂
Tak mám za sebou několik fyzických očist (střevních i migrénových) a aklimatizačních obtíží, kdy člověk pocítí slabost, pokoru a vděčnost za každý bezbolestný moment života. Jak pošetilé zdálo by se. Už jsem zapomněla, proč vlastně jezdím do Indie. Život a samotné bytí je tu tak obtížné. Vnější podmínky jsou náročné, a proto zde člověk roste a prospívá, když jde dovnitř, je k tomu prakticky «donucen». A mě se to opět tentokrát připomnělo a znovu vyjevilo, co že to je, co mě sem táhne. Ano jsou to svatá a energicky nabitá místa. Ano je to moudro, které zde z jógových mistrů dýchá a já jen nasávám a přijímám. Ano upřímně je to i to úžasné jídlo. 🙂 Ale pak a předně je to každodenní praxe uvnitřnění, která je nutností, proto, aby člověk Indii zvládl (jinými slovy pouze neprotrpěl). Není to jen praxe na jógamatce a meditace za léčivého zvuku džungle. Je to také schopnost zachovat klid, nebýt tak reaktivní a brát věci s nadhledem…no jistě, zkrátka být trpělivý.
Tak tady to začíná, budu snad v dalších dnech mít více síly vám povědět i více o Indii, o cestách a sdílet moudro. Zatím se mějte krásně.