Rok 2022 byl pro mě rokem velkých změn zejména v té vnitřní sféře. Opravdu jsem nečekala tolik odhalení o sobě. Je sice pravda, že jsem si dlouhou dobu žádala o nějaký vývoj a o pokrok na cestě jógy. Chtěla jsem a stále chci jít na své cestě jógy dál. Objevovat, poznávat, nespokojit se s tím málem, co už vím. To volání duše je zkrátka tak silné, nedá se tomu odolat. Vrhám se do těch situací, které mě testují (tedy posouvají), tak zvaně bez rozmyslu, což je dobře, protože moje EGO by mě do všech těch cest, ve kterých je tolik vystoupení z komfortní zóny, nikdy nepustilo. Ale samozřejmě to moje racionálno, to se pak jen diví, do čeho jsem se to zase pustila. Ale duše si v tom vrní, čím více jsem ve spojení, čím více jsem v tom mystériu života odevzdaná a zvídavá.
Na jógové cestě se sice má pravidelně praktikovat, věnovat se ustanovení těch nejlepších možných návyků a zkrátka hezky to svoje bytí pročistit a prozářit svou ustálenou praxí. Tak mě to v ašrámech v Indii učili. Teď jsem se ale ocitla ve fázi života, kdy jsem potřebovala revoluci. Jsem již 6 let naprosto oddaně a naplno odevzdaně na cestě jógy, postupně se rozvíjím u svých cest, které byly víceméně dost dobrodružné a naučné, ale zároveň jsem si udělala vlastní pohodičku, protože jsem u nich byla vždy sama. V něčem je ta samota naprosto úžasná, ale v určitém bodě prostě člověk nemá zrcadlo a nevidí určité části svého rafinovaného EGA. Již jsem překonala mnoho z toho, o čem jsem si byla vědomá, že je můj blok, trauma či problém. A tak mi ten vesmír na mé dlouhé prosby konečně poslal parťáka, který mi posloužil naprosto dokonale.
Takže rok 2022 byl téměř celý o vystoupení z komfortní zóny. Byl tak náročný, že jsem vlastně hned v jeho počátku přestala do značné míry komunikovat s vámi všemi. Měla jsem sama sebe nad hlavu. Celý ten rok byl jako mnoho let. Právě proto mi trvalo tolik dní v tomto novém roce, než jsem si to všechno srovnala. Spolu s lednovou velkou očistou jsem vnitřně rekapitulovala, pouštěla a odpouštěla. Na celé 3 dny jsem se dokonce skoro až fyzicky rozložila tak, že jsem nemohla ani pohnout. Tolik únavy a tolik prožitků na mě dolehlo silně. Jakmile jsem se do toho uvolnila, dopřála si naprosté NIC, spánek, trochu ovoce a oceán, pomalu jsem se poskládala zase dohromady. A rozhodla se to vše sepsat. Nejen pro sebe, ale sdílet to i s vámi.
LEDEN 2022
Hurá znovu na cesty a kam jinam než do Indie
Po velmi dlouhé době naprosto nutné pauzy od cestování, která sice nebyla dobrovolná, ale musím říci, že pro mě osobně byla nesmírně přínosná, znovu v letadle. Symbolicky hned na Silvestra 2021 sedáme s Pavlem do letadla a jede se do Indie. Přes všechna ta opatření, která ještě v tu dobu panovala, se nám daří dostat se přes všechny kontroly. Nakonec zjišťujeme, že vše není tak, jak se píše v novinách. Vše je dost v pohodě, nikdo moc nic a nikoho neřeší. Velká úleva. Jako dítě narozené po revoluci jsem neměla ponětí, jaký tak asi pocit měli všichni občané, kteří chtěli za minulého režimu cestovat, ale nemohli. Tak tohle byla taková malá ochutnávka, ze které jsem si vzala opravdu mnohé. Vděčnost za svobodu především.
První zastávka v Indii byla hned velmi objevná. Stát Tamil Nadu úplně na jihu byl pro mě novinkou. Mnoho dochovaných památek, živých chrámů, ve kterých probíhá uctívání božstev, tradiční atmosféra Indie.
Naprosto hlavním cílem putování Tamil Nadu je konečně navštívit ten slavný ašrám asi největšího světce 20. století Ramana Maharišiho. Po příletu jsme strávili několik cenných dní v tzv. karanténě po příjezdu. Osobně vám sdělím, že karanténa v Indii je docela prča. Když jsme se ptali, kdy nás přijde nějaký úředník zkontrolovat, pán domácí se začal tak smát, že se málem svalil na zem. Aha, tak tady se nikde nikomu nikdo nehlásí. Fajn, tak aspoň mohl odejít další strach a my jsme naplno mohli začít realizovat, že jsme opět v Indii. Takže jsme se brzy přesunuli do vysněného místa ke svaté hoře Arunáčala.
Každý den jsme chodili buď do místního chrámu na meditaci a jídlo nebo do ašrámu Ramana Maharišiho. Konečně jsme se plně pohroužili do studia jeho tichého učení a plně objevovali kouzla meditace na hlubokým tématem: Kdo jsem já?
Hora Arunáčala, jež je zosobněním velmi silné energie Šivy mi první dny nedala spát. Až jsme si jí obešli bosky, což je místní způsob, jak horu či svaté místo uctít a dostat požehnání, spojili jsme se a spřátelili. Taková obchůzka Arunáčaly vás ale vyjde nejméně na půl dne v horku a je to 15 km bosky na asfaltu. Takže jsem si prožila své první větší vystoupení z komfortní zóny. 🙂
ÚNOR 2022
Můj první Nepál a odchod dědečka
10 dní pochodu po Nepálských horách, poprvé v životě jsem tak zblízka viděla obrovské osmi tisícové hory. 2 dny před tím, než jsme vycházeli na pochod po vysokých horách, kde jsme si nesli v krosně vše, co jsme na 10 dní potřebovali, mi došla smutná zpráva z domu. Než jsem na Silvestra odjížděla, měla jsem tušení, že svého milovaného dědečka vidím naposledy. A taky že to tak bylo. Se slzami v očích a silným stiskem dlaně jsme se v prosinci rozloučili navždy. Dědeček odešel a já vycházela na pochod do hor s velkým tématem, které jsem si musela zpracovat. Říkala jsem si: takové načasování… Nestačí, že celý ten pochod horami bude neskutečně fyzicky i psychicky náročný, dostala jsem ještě nadílku si vyřešit téma smrti a smířit se s odchodem dědečka.
Po každé, když se k nám bohyně Smrt přiblíží a vezme nám někoho milovaného, je tu vždy obrovský potenciál si něco pořešit v sobě ohledně vlastního odchodu. Je to vždy výzva, do jaké míry opravdu žijeme to, že jsme duše, nebo si to jen namlouváme a chceme tomu věřit. A tak jsem chodila horami, víceméně jsme byli stále v tichu a samotě. Slzy padaly jako hrachy, s lítostí jsem přijímala, že ten radostný a výstřední dědeček na mě již nevykoukne z okna na Zahradní v Jihlavě. Přemítala jsem o tom, jak my na západě bereme smrt, v čem jsme vychovaní a k čemu nám náš model skrývání smrti je? Dovolovala jsem si téma smrti proudit plně mým srdcem. Jak budu zvládat to až budu odcházet já sama? Jak mohu žít teď, aby se mi odcházelo dobře…bez utrpení, bez lpění a bez nářků. Jak mohu žít tak, abych nelitovala promarněného daru …
Téma smrti hýbalo celým mým únorovým putováním, prošla jsem si těch 10 dní, kdy si nesete svou zátěž na zádech, velmi ztuha, ale prošla. Ušla jsem tolik kilometrů, jak nikdy v životě, překonala tolik převýšení, dostala jsem se do výšek, kde jste blízko nebi a můžete se v tichu tázat vesmíru (ať už to pro vás znamená cokoliv) na smysl života. Jak jsem si téma více zpracovávala, batoh se zdál být i lehčí postupem času. Vnitřní zátěž se zmenšila a já jsem mohla lehčí pokračovat v životě dál.
BŘEZEN 2022
Očista na míru, líp bych to nenaplánovala
A je to tu, z Nepálu jedeme zpět do Indie, tentokrát na sever k Matce Ganze. K milované mamince, která mi vždy nabídla svou náruč, u ní mi bylo dobře. Těšila jsem se, že mě obejme, potřebovala jsem to jako sůl. Měsíc březen byl ve znamení velkého cestování. Zkusila jsem si mnohé – vystupovat a nastupovat za jízdy vlakem jako «indoši», jet rozpáleným vlakem bez klimatizace plného hlučných Indů, mačkat se v chrámu ve frontě na božstvo a především cestovat a u toho mít průjem.
Když cestuji, vždy vystupuji z komfortní zóny, ale když má člověk vedle sebe vědomého partnera, je to ještě o level jinde. Nikdy se neschováte. Vaše EGO a nelíbivé charakteristiky z vás zkrátka vyletí jak bubáci z komína v ten «nejnevhodnější» okamžik. A vy se najednou vidíte v úplně jiném světle. No těžko bych vám popsala takové situace, nicméně vždy, když se kolo začalo roztáčet, jen jsem kroutila hlavou nad tím, jak to ten vesmír umí aranžovat. Taková očista na míru. Při tom, když se na to všechno díváte z odstupu, vidíte, že ty všechny jednotlivé události na sebe navazují. Že to všechno vlastně dává smysl, i když v ten daný moment jen ztuhnete nebo vybouchnete, ale zkrátka to nevidíte. Ale opravdu jsem během našich cest oceňovala vesmírnou inteligenci, která námi všemi proudí a používá nás k tomu, aby se věci děly.
DUBEN 2022
Na doraz svých sil
Zjišťuji, co to znamená jít na doraz svých fyzických sil. Průjem neustupuje, žádné léky nezabírají. V cestách se ale pokračuje. A tak díky tomu zjišťuji, jaký jsem člověk. Ne nadarmo bych řekla, že když člověku vezmete pohodlí – nevyspíte se, nemáte svoje jídlo (jen to pořád pálivé), nemáte svojí postel, čelíte neustálému ruchu a do toho všeho ještě všechno, co sníte vámi letí ihned spodem pryč, pak se pozná, jak jste trpěliví, tolerantní a do jaké míry vaše štěstí závisí na vnějších podmínkách. Cesta jógy je osvobozením se z podmínění vnějších podmínek a mít přístup k absolutnímu štěstí. Takže celá tato moje zkušenost mi dala mnohé poznání o tom, na čem ještě mám pracovat, abych mohla aspirovat na tak vysoké stavy bytí.
KVĚTEN 2022
Láskyplná péče
Po 4 měsíční velké cestě se dávám dohromady na místě, kde je mi nejlépe. Chaloupka v Beskydech je mé místo spočinutí. Pěkně zpátky ke kořenům, běhat bosky po trávě, mýt se pod pumpou, sedět a koukat do ohně, pít bylinkové čaje, pozorovat švitoření přírody. To mě musím říct vyléčilo.
Žít jednoduše a v souladu s přírodou je ten nejlepší lék na vše. Alespoň pro mě. Když si dopřeju žít kompletně v rytmu přírody, vše v mém těle a mysli se postupně dá do pořádku. A to se také stalo.
ČERVEN 2022
Naplno v pracovním procesu
Jógové pobyty jsou velkým požehnáním. Je to aktivita, která mě nejvíc naplňuje. Pohroužit se do praxe jógy, mít na vše dost času a pohybovat se v krásném prostředí. Sdílet, co se učím o józe a o sobě s lidmi, kteří mají zájem je pro mě největším potěšením. Není nic na světe, co bych dělala raději než jógu. Jakkoliv, kdekoliv a s kýmkoliv. Jít cestou jógy je pro mě životní cesta, mise a osud. Jsem v tom šťastná.
Během tohoto období se ve mě také rozvinul obrovsky vřelý vztah k vodě, ke které jsem sice měla velmi blízko vždy. Již od mala jsem skákala do všech rybníku po hlavě. Ale k ledové vodě jsem měla odstup. Bylo tam silné omezení komfortu a blok v mysli. Ten se ale definitivně odstranil díky józe a práci s myslí. Vstup do studených řek se stal očistný rituál, který je již neodmyslitelnou součástí mého života.
ČERVENEC A SRPEN 2022
Evropská tour aneb na divoko do hor
Co bych popsala jako další zlom v mém životě, je vztah k horám nebo spíš vztah k chození po horách. Z útrpného šlapání po kopcích je pro mě náhle chození po přírodě meditací a očistou. Především díky aplikaci jógy do všech aktivit v životě. Dříve jsem si neuměla chození po horách tak prožít, procítit a hlavně ho vzít jako vnitřní meditaci. Chodit někam za nějakým cílem mi bylo z vysoka ukradené, proto jsem nemohla vztah k horám najít. Jít nahoru jen tak? Kde je vyšší cíl nebo záměr? Už jsem ho našla a chození po horách je hned velkým potěšení. Proto se letos konečně i uskutečnil jógový pobyt na Slovinských horách, který byl opravdu velkou novinkou v repertoáru mých pobytů.
A teď k naší divoké tour po horách Evropy. Spát, kde se namane, už sice není tak úplně dneska jednoduché, aktuální zákony nejsou tak zvaně moc příznivé, ale přeci jen cesta se vždy nějak najde, že. A tak léto bylo hodně ve znamení spaní na divoko či ve stanu. To bylo panečku léto. Zastavit se kdekoliv se to člověku líbí, nemít fixní plán, být spontánní, moci si užít to opravdové dobrodružství z cestování se všemi těmi nástrahami. Ono totiž být spontánní není vždy jednoduché, člověk se musí umět rozhodnout právě v daném okamžiku. V našem přeplánovaném západním světě nám toto chybí. ŽÍT TEĎ A TADY. Bojíme se toho. A tak si raději celou naší dovolenou naplánujeme. V takové dovolené není místo pro osobnostní rozvoj, překvapení a krásu cestování samotného.
Pohodlí si můžeme najít všude, že. Takže spíme v přírodě, koupeme se v přírodě, vaříme si na své plynové bombě, jíme v přírodě, relaxujeme v přírodě. Jsme ohromeni krásami našich Alp a tím bohatstvím. Žijeme opravdu na úžasném kontinentu. A můžeme si to vše dovolit i za pár peněz, pokud tedy chceme.
ZÁŘÍ 2022
Návrat do Indie
Po oblíbeném volejbalovém kempu v Silvi, kde doprovázím kemp jógou, odlétáme zpět do Indie, tentokrát na půl roku. Čeká nás opět mnoho cestování, poznávání a zážitků. Důležitým bodem je hlídat si své tělo a nezanedbávat ho, protože jakmile při cestování začne člověk jakkoliv stonat, těžko se z toho dostává.
ŘÍJEN 2022
K Bohyni samotné
K prameni řeky Gangy, to byl vytoužený cíl naší říjnové výpravy. Není to jen tak ledajaká výprava. Stojí to hodně odříkání a cesta je opravdu náročná. Matka Ganga podrobí své děti dost náročným zkouškám. Samozřejmě každému, jak si kdo zaslouží. 🙂
Takže abych vám dala ochutnávku toho, čím jsme prošli, abychom mohli uctít pramen řeky Gangy. Sama jsem čekala vcelku silné místo, četla jsem o tom, ale samotnou mě síla místa opravdu velmi překvapila. Abychom se vůbec dostali do Gangotri, což je místo, kde má Ganga i svůj chrám, museli jsme strávit mnoho hodit v džípu. Cesta ho Himalájí je totiž značně trnitá. Tak zvané silnice jsou vytesané do vysokých kopců, které neustále podléhají sesuvům půdy, takže udržet silnice je téměř nemožné. Jeden takový sesun půdy se nám stal po 7 hodinách kodrcání. Silnice se sesunula těsně před cílem dne naštěstí těsně před námi (ne pod námi) a bylo … museli jsme vcelku složitě objíždět do první stanice předhůří Uttarkaši. Takže to máte jeden celý den v džípu. Pak je tu další den v džípu, abychom dojeli do Gangotri, kde už touto dobou bylo vcelku zima. Zhruba 8 stupňů přes den, v noci nula. Na svatých místech se člověku děje mnoho procesů, podstata svatých míst je vyčistit vás, ukázat vám něco, co je běžně nedostupné. Takže počínaje prvním dnem to začalo. Především jsem nemohla zamhouřit oko, to místo bylo tak silné, tak vibračně jinde, než na co jsme zvyklí, že mi prostě nedalo spát. To vysoké vědomí toho místa mě udržovalo v takovém bdělém rozjímavém stavu celé noci. Ne pouze jednu, ale všech 5 nocí. Na těchto místech se věcí dějí rychle a člověk by si měl hlídat myšlenky. Stačí totiž na něco pomyslet a hned se věci začnou dít. Příklad toho je můj zánět močového měchýře – silný a rychlý nástup, jeden den šílené bolesti a druhý den už se pomalu člověk zotavuje. Jak říkám, prostě tady to fičí. Všechno se děje rychle. Proto i člověk na těchto místech může udělat obrovský vnitřní pokrok. Procesy se tu obrovsky urychlí.
První stanice Gangotri, pozdravy krásnému božstvu Gangy v chrámu byly učiněny. A my vyrážíme na cestu podél řeky až k jejímu prameni. Nesete si na zádech, co unesete, cestička je úzká, mírně stoupá, ale dost kamenů a různých překážek, které po cestě musíte zdolat včetně možných sesuvů půdy, na které je třeba dávat pozor. Jde se asi 16 km s výhledem na řeku, ale v úvahu bereme stoupající nadmořskou výšku. Jde se až do výšky téměř 4 000 metrů nad mořem, takže chůze nejde tak lehce, jak by člověk čekal. Ale nějakým způsobem mi pomáhá pohled na Gangu a výhled na úžasné hory sahající k nebesům. Docházíme do tábora Bhojbasa, kde se musí nocovat. Zima je veliká, zalézá za nehty. Zapomeňte na nějaké pokoje či židle. Sednout si můžete na zmrzlou zem (i při jídle), lehnout si můžete spolu s dalšími 15 lidmi na jednu podlouhlou matraci. Že jídlo pálí, vítám, protože není čím jiným se zahřát. No není to tak kouzelné, jak jsem si to malovala. Ale je to zkouška vnitřní síly, odhodlání a odpoutání. Místo samotné je kouzelné, ale vyžaduje velkou toleranci k drsným přírodním podmínkám.
Krajina tak jiná, tak zvláštní, tak mystická, že to je skoro, jako byste byli na Měsíci. I ten pocit tam. Jako byste byli na pár dní na jiné planetě. V hlavě vám běží tisíc milion situací z minula ve formě čištění, spousta emocí se uvolňuje, zároveň dostáváte neskutečné množství nových nápadů, myšlenek a vizí. Člověk si to nestačí zapisovat. Je to jakoby se na vás napojil speciální vyšší Zdroj a prostě to vámi proudí. Plány a projekty, které můžete uskutečnit. Vysoké ideály a přání. No zkrátka si létáte v oblacích. Ten návrat do hmotného světa je ale náročný v tom smyslu, že se najednou setkáte se vším tím odporem okolí a překážkami, které jste tam «nahoře» neviděli. Závěrem ke Gangotri můžu říct, že byl jako vstup do jiné dimenze, do jiného světa.
LISTOPAD 2022
Čištění karmy
A je to tu zase. Další očista. Dochází ještě očistné procesy z návštěvy Gangotri. Ze zánětu močáku jsem téměř vyléčená, ale přichází otrava jídlem. Doteď jsem si myslela, že průjem je to nejhorší, co vás v Indii může potkat. Ale hele, ono to může být i horší. Takže přehodnocuji. Otrava jídlem je opravdu horší. Nezpracované jídlo proudí do vaší krve a vědomí jako jed. Jsem omámená a na celý týden se musím odevzdat pobytu ve tmě, ve svém pokoji. Nejsem schopná vstát z postele, ujít 100 metrů je nadlidský výkon, horečka stoupá. Vypadá to, že se z toho jen tak nedostanu, a tak musím v tom stavu sednout na skútr a nechat se dovézt do nemocnice na pohotovost. No taková indická pohotovost je vskutku zážitek. V mém stavu mě nechají chodit od stolu ke stolu, samozřejmě vše v různých patrech nemocnice, kde sedí kdosi – jednou doktor, jednou sestra, jednou asistentka, jednou účetní. Nerozumím ničemu, je mi teď už i jedno jako chemickou indickou «srágoru» mi nasadí, hlavně ať už jsem zpátky v posteli.
Celý týden jsem měla den/noc zatažené závěsy a ležela jsem bez sil. Takový nechtěný týden ve tmě mě ale dočistil a mohla jsem si zpracovat mnohá témata, která se mnou v horách hýbala. Vše se děje z nějakého důvodu, že? Takže jsem si tuto nemoc odsloužila po svém. A jede se dál. Jen co načerpám trochu sil, za pár dní mě čeká intenzivní kurz Iyengar jógy pod vedením uznávané lektorky jménem USHA. No byl to teror, je to fakt jak na vojenském výcviku. Často jsem měla, co dělat, abych se nerozbrečela, když nás nechávala v jednotlivých pozicích přes 15 minut. Ale naučila jsem se mnoho, to zase jo. 🙂 V Indii a zejména v Iyengar józe je to zásada. Něco se musí vytrpět, aby se člověk něco naučil. Tak to by stačilo. Tento měsíc jsem toho měla až kam. Jede se na cesty.
PROSINEC 2022
Kruh se uzavírá
Prosinec byl opět ve znamení cest po svatých místech. Začali jsme v horách na oblíbeném místě hipíků v Kasar Devi. Zde jsme strávili kocháním na svatou osmitisícovku Nanda Devi celý týden. Však z fotky uznáte sami, že to stojí za to. Pak jsme se přesunuli do Vrindavanu do centra bhakti jógy obejít si svatou horu Govardan bosky a nakonec jsme skočili ve Váránasí. V místě Šivy, v místě, kde smrt je viditelná na každém kroku.
Z pár metrů vidět shořet celé lidské tělo kousek po kousku a hned potom vidět jak nespálené tělo staré paní ovážou těžkým kamenem, odvezou doprostřed řeky, shodí ho na dno Gangy, bylo náročné. Člověk má opravdu omezený čas v tomto těle. Tento nájem v těle zaručeně skončí, ale my nevíme kdy. Jedno víme. Víme, že máme v ruce přítomný okamžik. Chceme ho ale opravdu uchopit? Chceme žít vědomě? Kladu si otázku, proč na smrt nemyslíme tak, jako na život. V tom nejlepším smyslu mi vědomí konečnosti těla dává velkou chuť do duchovní realizace. Co nejvíce chápat a pobývat ve stavu bytí, kdy jsem duše. Nekonečná, vše prostupující, nepochopitelná myslí a záhadná vědě.
Ke konci roku 2022 nám s Pavlem dochází silné poselství, éra cestování po Indii se pomalu uzavírá. Indie se nenávratně mění, kouzlo ze svatých míst pomalu, ale jistě překrývá dav řvoucích indických turistů, kteří mají hodně daleko od duchovna. Klid a inspiraci, kterou jsme vždy v Indii dostávali, již stěží nacházíme. Stěží člověk v Indii zůstane zdráv. Znečištění, smog, ruch/hluk a nekvalitní potraviny nás opět trápí. Cítíme zahlenění a já opět bojuji s průjmem. Tělo už hlásí konec odolnosti na indické prostředí. Takže to pomalu, ale jistě přijímáme. Nikdy jsem si nemyslela, že kapitolu Indie uzavřu, ale je to tu.
S tímto odjíždíme do Nepálu na vánoční vision quest do hor, do ticha a ústraní. Rozjímat o životě a vědomě si rozhodnout, čemu opravdu chceme věnovat svůj drahocenný čas. Odpoutat se od rodiny na čas Vánoc byla pro mě velká zkouška. Lpění na Vánocích a času s rodinou bylo u mě velké. S podporou Pavla jsem to zvládla krásně, sama nevím. Proto jsem vděčná, že mám po svém boku takového partnera, který kráčí po cestě seberealizace a jógy se mnou. Ač je vědomé partnerství velkou výzvou pro EGO, je to zaručeně nejlepší způsob, jak se na této cestě posunout.
SEČTENO A PODTRŽENO
Rok 2022 byl rokem velkého učitele Jupitera. Ten mi tedy dal. Pokorně jsem se musela učit mnohé i z toho, co jsem myslela, že už mám za sebou. Můžu sdílet pár takových osobních poznatků. Tím také děkuji za vaše počtení, které vás doufám obohatilo a mohli jste si u něj o sobě a svém životě také popřemýšlet.
- 1. AUTENTICITA – tento rok jsem se hodně učila o tom, co to znamená být ve vztahu autentická. Jak být v napojení na mé vnitřní pravé já. Zjistila jsem, že vnitřní i vnější krása ženy roste s tím, jak autentická si dovoluje být sama před sebou, před svými nejbližšími a poté před celým světem.
- 2. EGO – umět rozlišit, kdy ze mě mluví moje EGO a reaguje na danou situaci z podvědomých vzorců vyžaduje mnoho tréninku. Postupně si toho být vědom a odstraňovat tyto nežádoucí programy je nezbytné pro šťastný vztah. Bez sebereflexe o vlastním EGU je každý vědomý vztah odsouzen k neštěstí.
- KONFLIKT – učila jsem neuhýbat v konfliktech, nesnažit se utéct, ukončit nebo jakkoliv nečelit nepohodlné situaci, která nastala. A že jich během toho cestování po Indii bylo. Pokud se chceme něco naučit o sobě i o partnerovi, se kterým žijeme, během těchto tzv. konfliktů, to je nejvýživnější. Největší chybu, kterou jsem dělala je, že jsem hodnotila jednání svého partnera dle svých domněnek. Závěrem jsem se naučila, že není nutné se vždy shodnout, ale důležité je se umět respektovat.
- DUCHOVNÍ SOUZNĚNÍ – v návaznosti na ty konflikty je pro mě uvědoměním, že duchovní souznění je tím nejvíc důležitým a jednotícím prvkem vztahu. Na úrovni mysli a EGA se dohodnout nemusíme, ale pokud se potkáme na úrovni srdcí a duší, pak je vztah udržitelný.
- VDĚČNOST – praxe vděčnosti mi byla velmi nápomocná při nesnázích na našich cestách. Ne vždy se člověk naladí na stejnou notu, ne vždy by řešil situace stejným způsobem. Namísto hodnocení druhého a kritiky jsem se učila mít na paměti, proč si tohoto člověka vážím a proč jsem za něj vděčná. To je nejlepší pomůcka pro smíření i v těžkých chvílích.
- ZOPOVĚDNOST – neuvrhat se do pozice oběti byl další očistný proces, kterým jsem procházela. Na té hrubší úrovni jsem to měla očištěné, ale ty jemné náznaky, kdy jsem se urážela, nebo byla příliš vztahovačná vycházela z toho, že jsem nechtěla převzít zodpovědnost za sebe v dané situaci. Být oběť, i když jen tak trochu, je zkrátka jednodušší, znáte to ne?
- VLASTNÍ PROSTOR – být tělo na tělo, 24 hodin denně spolu po celý rok na cestách a ještě spolu začít spolupracovat v práci byl docela odvážný krok. Rozhodně jsem se ujistila, že čas odloučení, je pro funkční partnerství neskutečně ozdravné a především nutné. 🙂
- BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA – v neposlední řádě jsem se mohla naučit to, že láska není to, co mi na druhém vyhovuje, ale zejména schopnost milovat ho především, když jedná tak, jak se mi «nelíbí».